Dopis Ježíškovi

Milý Ježíšku, je to dávno, co jsem ti psal naposledy. Desítky let. Patrně si mě tedy už nebudeš pamatovat, ale to nevadí. Vím, že ti mají psát jen děti. Ale snad nebude pro jednou vadit, že ti napíše „dospělák“

Letošní Vánoce totiž budou speciální. Miliony z nás možná najdou pod stromečkem vakcínu proti covidu. Splníš tak přání plukovníkovi Prymulovi. Říkal jsem si, že když můžeš splnit přání jemu, tak proč ne mně?

Já bych si totiž také něco přál. Také pro miliony z nás.Nebude to nic tak hmatatelného jako vakcína, ale můžeš to klidně do nějakého balíčku zabalit. Aby to dobře vypadalo.

Přál bych si, aby nás přestala média denně strašit a politici tento strach přestali znežívat pro své cíle, které, nezlob se, bohužel nejsou vždy v zájmu nás všech.

Přál bych si, abychom mohli všichni (tedy i majitelé restauračních zařízení) zase normálně pracovat a živit své rodiny.

Přál bych si, aby nám nikdo neustále nevyhrožoval, že přitvrdí, pokud nebudeme dost poslušní.

Přál bych si, aby přestali být kritici opatření proti covidu bráni za veřejné nepřátele.

Přál bych, aby přestali být senioři a lidé s nižší imunitou zneužívání jako tzv. argument pro další a další omezování kulturních, pracovních a společenských aktivit.

Přál bych si, aby si politici uvědomili, že jejich aktuální rozhodnutí spojené s covidem v oblasti ekonomiky ovlivní naše životy na dlouhé roky dopředu.

Přál bych si více soudnosti místo strašení, více odpovědnosti místo strašení.

Přál bych si, aby lidé zase mohli normálně žít. Protože k životu nemoce i smrt prostě patří.

Vím, že těch přání je možná až moc. Pokud bys nám všem pod stromeček přinesl aspoň něco z toho, budu ti jistě nejenom já vděčný.

Předem ti děkuji.

Petr M.