Evropská ekonomika stále ještě dýchá? Tak jí přiškrtíme kyslík...

Po první vlně covidu, která citelně zasáhla českou ekonomiku, se schyluje k dalším problémům. Školy jdou postupně do karantény, firmy budou následovat. A jak se zachová  EU? Zřejmě nám chce definitivně zakroutit ekonomickým krkem.

Skoro dvacet let svého života jsem žil v socialismu. I dnes si ještě pamatuji  ty největší stupidity tehdejší doby. V ekonomické oblasti to byly třeba  různé závazky, vyjádřené v procentech. Osmdesátá léta sice nebyla tak budovatelská jako padesátá, ale i tak se pravidelně objevovala nařízení, o kolik procent je třeba něco snížit a něco jiného zase zvýšit. Plány se plnily v pětiletkách obvykle na nejméně 100%, radostně a uvědoměle. Kdo neplnil, nebo plnil málo radostně, byl pro výstrahu potrestán.

V drtivé většině případů byla ta čísla vycucaná z prstu a neměla žádná reálná opodstatnění. Jen hra s čísly, aby to pak vypadalo dobře na transparentu při prvomájových oslavách nebo v Rudém právu a ve večerních zprávách v ČST. Nikdo jim moc nevěřil a všichni se tomu smáli (většinou tedy v soukromí).

Pak to všechno bohudík krachlo. RVHP se rozpadla, závazky vycucané z prstu v 90. letech vymizely. S tím, jak zmizela centrálně plánovaná ekonomika, muselo se přeci jenom začít reálně počítat. V soukromém sektoru jakbysmet. Žádný podnikatel by nezahnal dobrovolně svou firmu do záhuby pro nějaký nesplnitelný a destruktivní závazek.

Nevím, co se stalo, ale doba směšných a hloupých závazků ve stylu „Snížíme/zvýšíme o 150% do roku toho a toho“ je zpátky. A přichází z Evropské unie. A ani k tomu nepotřebujeme ústřední výbor KSČ a kolektivy z továren, které se jednomyslně a nadšeně vyjadřovaly pro překonání závazků vypěstovat o 50% vícr obilí než v kapitalistickém světě nejpozději do...zítřka.

Papaláše z ústředního výboru, nadšené svazáky a úderníky vystřídali evropští komisaři, nižší a vyšší úředníci z Bruselu, europoslanci, různé tzv. proevropské think-tanky, uvědomělí novináři a mnozí další.

Šlo to všechno rychle, aniž bychom si toho všimli a už tady máme nové závazky, nový závazkový socialismus. V rámci hysterické vlny „gretenismu“ se evropské elity zavázaly ke snižování emisí a budování světlých zelených zítřků. Bez ohledu na to, jestli to jde, bez ohledu na to, kdo to zaplatí. Budovatelské nadšení je přece víc než realita, trh, zaměstnanost a...nakonec i jedinec, který potřebuje živit svou rodinu. Doba se mění, ale ideologie zůstávají. Jen se přetřou na jinou barvu a jede se dál.

Jak lze nazvat jejich aktuální návrh na snížení emisí do roku 2030 oproti roku 1990 o 55%? Přitom ještě před pár dny to bylo 40%. Horko těžko splnitelné, ale budiž, plus minus by se to asi zvládnout dalo, při dobré konstalaci ekonomiky a pokud se nám nebudou vracet covidy a další nečekané trable. 

Nedávno jsme si odsouhlasili obrovské zadlužení EU, tak na co ty peníze využít? Na zlepšení života lidí a firem, dotčených koronavirovou dobou? Ale kdepak - pojďme si stanovit  cíl, za který by se nemuseli stydět ani stachanovci. Snížíme emise do roku 2030 na mnohem nižší úroveň, než jsme se původně dohodli.  Čtyřicet je málo, pětapadesát je lepší...a vlastně proč ne rovnou 80%, nebo 120%? To by byl teprve údernický výkon!

 Co na tom, že je to hloupost. Čísla se dají vždycky „upravit“. Stačí mít trochu vůli a budovatelského nadšení.

Uhelné elektrárny zavřít (nejlépe ihned a to i ty odsiřené), jádro se bruselským mocipánům a zeleným dobrodějům také moc nelíbí, tak opravdu nevím. Horské řeky, využitelné na výrobu elektřiny, moc nemáme, se sluncem to také není žádná sláva, tak asi pomlátit plodiny z polí, vyhnat skot z pastvin a nainstalovat místo nich větrníky a solární panely, to bude paráda. Ekoteroristé vykřikují, že nás spasí obnovitelné zdroje, umístitelné na brownfieldech a střechách budov - kdyby místo populistických výkřiků začali počítat, zjistili by, že tyto zdroje zajistí pouze zlomkové množství potřebné energie (mimochodem, i já jsem pro využití brownfieldů a střech pro alternativní zdroje, ale - asi bohužel - umím i počítat, takže vím, že nám pokryjí jen malou část spotřeby energie). Pokud se týká jádra, tolik nenáviděného ekologickými bojůvkami, např. dostavba Dukovan začne až v roce 2029, takže prostě daná kritéria nejsme schopni plnit. Znamená to tedy, že se zavážeme k přijetí nařízení, které nebudeme schopni splnit a vezmeme tak na sebe břímě platby budouicích pokut? V době, kdy ekonomika razantně padá a nevíme, jak ten pád bude hluboký, neboť v souvislosti s covidem se již připravují další omezení a restrikce, které se jistě promítnou i do ekonomiky?

A co automobilový průmysl, hlavní hybatel ekonomiky v České republice? Ideálně zlikvidovat....Auta na benzín a naftu jsou out, teď frčí elektromobily – symbol nového lepšího zeleného světa. Co ale na tom, že jejich baterie jsou přímo vrchol neekologického počinu. Už jenom proto, že lithium a další komponenty  nerostou na stromech jako hrušky. Už jenom proto, že recyklace baterií je příšerně drahá, takže k recyklaci dojde jen v minimech případů. Co na tom, že většina elektřiny pro provoz elektromobilů pochází z uhelných elektráren. Co na tom, že je většina obyvatel nechce.

Přesto Evropská unie tlačí k okamžitému a bezodkladnému odklonu od benzínu a nafty. Ačkoli automobilky oprávněné varují, že to není z technického ani finančního hlediska možné. Kdo by se ale zajímal o racionální argumenty v době zelené revoluce? A co naše konkurenční nevýhoda, která těmito kroky vzroste, a dostane evropské výrobce do neřešitelné situace? 

Když porušíte emisní závazky, dostanete vysoké pokuty. Takže se opět hovoří o dotacích a podpoře ze strany vlády. Protože elektromobily jsou drahé a automobilky je tak nebudou moci prodávat ve stejném množství jako klasické automobily. Takže evropské vlády vymýšlejí různé programy, kde díky zase dalším dotacím uměle cenu elektromobilů snižují. Na jednu stranu budou automobilky platit pokuty za nedodržení emisních limitů a na druhou stranu budou zřejmě čerpat dotace na udržení pracovních míst. To by ani soudruh Jakeš nevymyslel...

Jenže, jak víme, vláda nemá vlastní peníze, ale používá peníze nás všech. Učitelů, právníků, hasičů, pokladních, traktoristů. Takže nákup levnějšího elektromobilu nezaplatí vláda národního státu, ani Evropská komise, ani osobně její šéfka Von der Leyenová, ale my všichni.

Ani snížení emisí nebude platit vláda a Evropská komise, případné pokuty zase nezaplatí automobilky. Havním donátorem vždy bude obyčejný daňový poplatník, který si šetří na dnes tolik neoblíbený nafťák a benzíňák třeba deset let. V lepším případě.

Sousední Německo, Česká republika a mnoho dalších členských států EU jsou na automobilovém průmyslu více či méně závislé, stejně jako na dalších navazujících průmyslových odvětvích. Takže problémy se dotknou ekonomiky jako takové. Malých firem, větších firem, zaměstnanců, domácností, každého z nás. Ve spojitosti s covid mánii je to přímo smrtící koktejl.

Jenom transparenty a vlajky s budovatelskými slogany přežijí všechno a společně s nimi všichni ti sociální inženýři, novodobí svazáci, dotační specialisté a auditoři, zelení byrokrati ze slonovinových bruselských věží.

Řešení ale existuje. Musíme se aktivně bránit a věřit, že naši europoslanci a vládní představitelé budou jednat v zájmu zachování zdravého rozumu a zájmu svých občanů. I když jsem po posledních zkušenostech trochu skeptik - doma se v médiích vykřikují silná prohlášení, jak se nesmyslným nařízením postavíme a pak se odjede do Bruselu se sklopenou hlavou. Vždyť přeci nebudeme za troublemakery, ne?

Zdroj:

https://www.e15.cz/zahranicni/nemecke-automobilky-se-boji-prisnejsich-ekologickych-limitu-1373330

https://www.svetmobilne.cz/eu-chce-pritvrdit-emisni-limity-pro-auta-maji-jeste-zprisnit/8248