Pomoc státu podnikatelům aneb jak chudák do ještě větší nouze přišel

V nadpise  jsem si vypůjčil název pohádky Járy Cimrmana o živnostníčkovi, který dře v potu tváře, sotva si vydělá na živobytí  a pohádka končí veršem „Přišel on o všecko, i o svou roli, světem jde přesmuten s žebráckou holí“.

 Naše vláda se snad touto pohádkou inspirovala a řekla si, že koronavirovou pandemii využije k likvidaci podnikatelů.

Tiskové konference s členy vlády už mají charakter mexické telenovely, zachmuřená čela nad ochrannými rouškami se krabatí a premiér, ministryně financí a ministr obchodu a průmyslu slibují, jak v současné těžké situaci pomohou podnikatelům, kteří se dostali do problémů. Něco slíbí, druhý den odvolají (například příslib 15 tisíc kč měsíčně pro OSVČ po dobu trvání mimořádných opatření).

Chudák živnostník lape po dechu, horečně zjišťuje na internetu různá ALE, která nám vládní tiskovka neodhalila, a postupně zjišťuje, že má asi smůlu a pomoc není určena zrovna pro něj.

Nejhorší je, že vláda přichází s ekonomickými návrhy tzv. salámovou metodou, přitom už uběhla spousta času na to, aby vydala jasný balíček opatření, v kterých se podnikatelé budou schopni orientovat.

Nejhorší je nejistota. Stát má miliardy na zbytečné projekty, kde může okamžitě jejich zrušením získat potřebné peníze, mimořádná doba žádá mimořádná opatření – tak se prostě budeme muset i  více zadlužit, byť se mi to neříká lehce, ale pokud dopustíme likvidaci drobných podnikatelů a živnostníků, do budoucna zatížíme sociální systém mnohem více, než když dnes nabídneme účinnou pomoc.

Od začátku března ukončilo v ČR činnost více než 10 tisíc živnostníků, což je o 47 procent více, než v loňském roce za stejné období (zdroj: agentura Bisnode). Tito lidé se většinou přihlásili na Úřad práce, aby mohli  čerpat dávky. Někteří se nyní zase rychle odhlašují z evidence, aby mohli dostat jednorázovou pobídku ve výši 25 tisíc kč, kterou jim vláda slíbila v minulých dnech. Podmínkou pro udělení pobídky je ale minimální roční obrat 180 tisíc kč, pokud podnikatel nepodnikal celé roční období, tak průměrná tržba 15 tisíc kč za měsíc. Ale hlavně meziroční pokles obratu za leden až březen minimálně 10 procent, přitom za toto letošní  tříměsíční období pouze šestina byla v období nouzového stavu (nouzový stav vláda přijala 12. března). A co podnikatel, který v minulosti investoval do své firmy a postupně rozjížděl své podnikání, měl  proto v minulosti menší obraty  a teď, když začal konečně vydělávat  a zvýšil obraty,  musí zavřít? Ten má smůlu?  A proč?  Tak zase zpátky na Úřad práce? V Čechách je přibližně jeden milion OSVČ, i kdyby na tuto pomoc dosáhla celá polovina z nich (což díky nastavení pobídky nepředpokládám), tak celková výše této podpory bude činit 12,5 mld korun. Přitom jen na činnost zbytečných neziskovek dává stát  ročně  18 miliard korun!

Kurzarbeit nás také asi nespasí – je to určitě lepší, než nic, ale systém je strašně složitý, výše refundace části mzdy se odvíjí od příčiny vzniku situace, na základě které se kompenzace odvíjí, je zde limit příspěvku na výši mzdy, atd.

Ve čtvrtek 2. dubna  ráno se rozjel Záruční program Covid II, který zajistí záruku ČMZRB až do výše 80 procent jistiny pro komerční úvěry a dále úhradu úroků. Po třech hodinách byl limit 1,5 mld korun vyčerpán, do programu se přihlásilo 700 subjektů. Odpoledne se systém  opět spustil s navýšením limitu  do 5 miliard korun. Teď budou úředníci asi 10 dnů žádosti zkoumat, pak bude jednání s bankou, atd, atd. S ohledem na to, že projekt je financován z fondu EU OPPIK, nesmí být čerpán podnikatelským subjektem na realizaci projektů na území Prahy. Pražáci zatím musí počkat, ministr Havlíček jim slíbil do budoucna jinou pomoc, samozřejmě v obecné rovině, tak budeme s napětím očekávat, s čím přijde. Je třeba dodat, že peníze není možno čerpat ani na úhradu dluhů a půjček z minulosti.

Fascinuje mne „vynalézavost“ vlády, která místo aby aktivně pomohla podnikání, přesouvá problémy na další podnikatelské subjekty. Od vyhlášení nouzového stavu až do 30. června 2020 nemusí postižené podnikatelské subjekty platit nájemné vlastníkovi objektu a na splacení takto vzniklého dluhu budou mít dva roky. Vypadá to lákavě, pokud jsme v roli nájemce, ale jak k tomu přijde vlastník objektu? Musí platit režie, může mít dluhy, které musí platit, musí zajišťovat  opravy a údržbu objektu, hradit operativní leasingy, kontokorenty, apod. To je přeci  zásadní zásah do vlastnických práv. A pokud stát nařídí, že se nájem nemusí platit, musí přeci vzniklou ztrátu vykompenzovat tomu, komu jí způsobil.

Vláda také přišla s návrhem, aby se pro zájemce zastavilo splácení  půjček a hypoték po dobu  6 měsíců. Toto opatření pomůže spoustě rodinám i podnikatelům, ale zase takový vyjednávací úspěch vlády to není – finanční ústavy  mají hotovosti dostatek, takže je toto opatření příliš nezasáhne, ale spíše jim pomůže – po dobu odkladu splátek totiž nadále běží úročení jistiny, což si zřejmě spousta žadatelů o posun splátek neuvědomuje. Ne každý si také uvědomil, že toto opatření se netýká kontokorentů, splácení kreditních karet, operativních leasingů, ani revolvingových úvěrů – ty se musí splácet v původním režimu, a přitom spousta lidí a podnikatelů nebude mít z čeho.

Co říci závěrem?

Vláda velmi podceňuje vážnost situace. Rozhodně by měla postiženým podnikatelům a zaměstnancům pomoci daleko víc. Měla by řešit jak krátkodobé cíle, tak dlouhodobé. V tuto chvíli by klíčovým cílem  mělo být udržení zaměstnanosti v postižených odvětvích. Krátkodobé cíle mají překlenout situaci, kdy je ekonomika sražena dolů v důsledku rozhodnutí vlády a ztráty poptávky jako následků pandemie. České banky jsou ve velmi zdravém stavu, a tak jsou schopné zvládnout daleko horší krizi.

 V současné době si  můžeme dovolit i rozdělit větší balík peněz postiženým podnikatelům i zaměstnancům jako prvotní pomoc, bez zkoumání různých parametrů a vyjímek. Připouštím, že tímto krokem si zaděláváme na problémy v budoucnosti, ale teď jinou cestu nemáme. Je třeba napumpovat do ekonomiky peníze a uklidnit vyděšené lidi.

Ohledně dlouhodobých cílů, tak jednou ze zásadních věcí je nutnost změny daní. Především by bylo namístě snížit zdanění práce. Obecně by epidemie koronaviru měla být impulzem ke strukturálním změnám. Vláda by měla podpořit vznik nových firem a pracovních míst. Měla by poskytnout daňové prázdniny a úlevy od odvodů zdravotního a sociálního pojištění u nově vzniklých pracovních míst, pokud se podnik  zaváže, že zaměstnance udrží alespoň dva roky. Samozřejmě v současné době též nepřichází v úvahu zavádění třetí a čtvrté vlny EET. Vláda sice zavedení odložila, ale nezrušila. Dle slov paní Schillerové není možné EET zrušit, neboť zavedení ukládá zákon. Tak proč, když PSP ČR zasedá v režimu legislativní nouze, tento zákon Sněmovna okamžitě nezruší?

Ohledně Kurzarbeitu ve firmách by  vláda  měla stanovit jednoduchá pravidla a stát musí uhradit náklady na mzdy (v poměrné výši). Komunikace a administrativa firem a živnostníků s úřady by měla být umožněna online formou za využití datových schránek, zejména v otázce daní. Vláda by přitom měla zároveň výrazně investovat do infrastrukturních dlouhodobých projektů. Podpora českých zemědělských prvovýrobců a potravinářů, včetně podpory lesního hospodářství a papírenského průmyslu by měla být jednou z priorit.

A pokud se týká ustanovení ekonomické  rady vlády, možná se jedná o dobrý nápad, ale její personální  složení je jinou kapitolou.

Tak si všichni přejme, ať toto nelehké období přežijeme ve zdraví a doufejme, že se naše ekonomika za čas zase postaví na nohy.

PS: Tento článek jsem publikoval včera dopoledne (pátek 3.4. 2020) a večer nám ministryně financí sdělila, že podpora 25 tis kč pro OSVČ nebude podléhat kritériu porovnání obratu. Pro OSVČ dobrá zpráva, jinak se jedná o další důkaz nekompetentnosti ekonomické politiky vlády - něco vyhlásím, poděsím živnostníky a poté zjišťuji, že se jedná o nesmysl, tak to opět měním. Kolikrát ještě?